2.B Best Class

MOC SOUDNÍ (čl. 81 – 96)
Zdrojem veškeré státní moci je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Podstatou soudní moci je výkon soudnictví, který přísluší specifickým státním orgánům - nezávislým soudům. Soudnictví uskutečňují soudy specifickými, zákonem stanovenými metodami a v zákonem stanovených procesních formách.
Rozlišujeme čtyři druhy soudnictví:
soudnictví civilní – zajišťuje rozhodování sporů mezi stranami. Čl. 90 Ústavy hovoří o tom, že soudy poskytují ochranu právům;
soudnictví trestní – zajišťuje ochranu společnosti rozhodováním o vině, a je-li tato zjištěna, tak rovněž rozhodováním o trestu za trestné činy (čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 LZPS);
soudnictví správní – zajišťuje přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí vydaných orgány veřejné správy (čl. 36 odst. 2 LZPS);
soudnictví ústavní – zajišťuje soudní ochranu ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
Ústavní úprava soudnictví je obsažena v Základních ustanoveních Ústavy (čl. 1 až 4, čl. 9 odst. 3), dále v čl. 27, 28, 62, 63, 65 a 80 Ústavy a zejména pak v hlavě čtvrté nazvané Moc soudní (čl. 81 až 96), obsahující část Ústavní soud (čl. 83 až 89) a část Soudy (čl. 90 až 96). Z hlediska postavení jednotlivce vůči veřejné moci nacházíme její úpravu v hlavě druhé a páté LZPS.
Ústavní principy soudnictví:
a) princip výkonu soudní moci jménem republiky
Princip vyjadřuje republikánskou formu vlády a jednotný zdroj moci soudní – lid (srov. čl. 2 odst. 1 Ústavy). Formálně (navenek) je to vyjádřeno tím, že soudy rozhodují jménem republiky (čl. 81 Ústavy, § 120 odst. 1 TŘ, § 156 odst. 1 OSŘ, § 56 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 49 odst. 9 soudního řádu správního, § 6 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).
b) princip nezávislosti soudů
Soudní moc vykonávají nezávislé soudy (čl. 81 Ústavy). Princip je zabezpečován zejména tím, že:
ústavní principy soudnictví jsou zakotveny v Ústavě (srov. čl. 81 až 96), v LZPS a podrobně rozvedeny v zákoně;
soudnictví nemůže být vykonáváno zákonodárným sborem ani výkonnou mocí;
zákonodárná moc stanoví pouze organizaci soudnictví a obecná pravidla, podle kterých soudy rozhodují;
výkonná moc vykonává pouze správu soudnictví;
soudy tvoří zvláštní soustavu orgánů;
do rozhodování soudů nesmí zasahovat nejen jiný státní orgán, ale ani jiný soud, s výjimkou rozhodování v opravném řízení.
c) princip nezávislosti soudců
Soudci jsou při výkonu funkce nezávislí (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Tento ústavní princip je zabezpečován zejména tím, že:
soudce je vázán jen zákonem;
rozhodnutí soudce může přezkoumat zase jen soud;
soudce je jmenován prezidentem republiky;
soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu, výjimky stanoví zákon;
soudce je hmotně zajištěn;
kárnou odpovědnost zjišťují a kárná opatření ukládají opět soudci.
princip nestrannosti soudců
Podle čl. 82 odst. 1 Ústavy nestrannost soudců nesmí nikdo ohrožovat. Nestrannost soudce znamená, že při rozhodování nesmí mít žádný vztah k věci, která je předmětem řízení, k účastníkům řízení a k jejím zástupcům. K zajištění principu nestrannosti soudců slouží i institut podjatosti.
princip rozhodování senátem a samosoudcem
Podle čl. 94 odst. 1 Ústavy zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu (ve sboru, kolektivně) a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhoduje předseda senátu jako jediný soudce – samosoudce.
Způsob rozhodování stanoví procesní předpisy (OSŘ, TŘ) tak, že umožňují samosoudcovské rozhodování v řadě věcí, ale jen v prvním stupni řízení (např. § 314a TŘ). Složení senátů u jednotlivých soudů stanoví zákon40 o soudech a soudcích.
Soudci ÚS rozhodují v plénu nebo v senátech. Institut samosoudce není zaveden u ÚS.
princip účasti lidu na výkonu soudní moci
V čl. 94 odst. 2 Ústava umožňuje, aby zákon stanovil, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů vedle soudců podílejí i další občané (laici). Platná právní úprava tak činí institutem přísedících. Přísedící se podílejí na rozhodování soudů, jen pokud rozhodují v prvním stupni. Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Institut přísedících není zaveden u ÚS.
princip vázanosti soudce zákonem
Soudce je při rozhodování vázán jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Soudce tedy není vázán podzákonnými právními předpisy.
Pro soudce ÚS platí čl. 88 odst. 2 Ústavy.
princip rovnosti účastníků řízení před soudem
Podle čl. 96 odst. 1 Ústavy mají všichni účastníci řízení (fyzické osoby, právnické osoby i stát) před soudem rovná práva, ve smyslu rovného procesního postavení. Princip je dále rozveden zejména v procesních zákonech. Před ÚS garantuje účastníku řízení rovnost v řízení čl. 37 odst. 3 LZPS.
ch) princip ústnosti a princip veřejnosti soudního jednání
Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon (čl. 96 odst. 2 Ústavy). Procesní zákony upravují institut vyloučení veřejnosti (např. § 200 TŘ). Rozsudek se vždy vyhlašuje veřejně.
Ústavní soud (čl. 83-89)
Ústavní soud („ÚS“) je samostatným, nezávislým a specializovaným ústavním orgánem moci soudní; je neodvolatelný a nerozpustitelný. ÚS je vybudován na ústavních principech soudnictví. Svou rozhodovací činnost vykonává metodami soudnictví. Není však součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) ani nevytváří další instanci pro nápravu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.
Postavení, působnost, organizaci a činnost ÚS stanoví zejména hlava čtvrtá Ústavy
(čl. 83 až 89) a zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu („zákon o ÚS“). Sídlem ÚS je Brno.
ÚS vykonává soudní ochranu ústavnosti. ÚS je kolegiální orgán, který se skládá z 15 soudců ÚS (čl. 84 odst. 1 Ústavy). Soudce ÚS může být jmenován bezúhonný občan ČR, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání (soudce ÚS má mít určitou životní zkušenost z aplikace práva).
Soudce ÚS je jmenován (bez kontrasignace) prezidentem republiky se souhlasem Senátu. Funkce se soudce ÚS ujímá poté, co bez výhrad složí slib (čl. 85 odst. 2 Ústavy) do rukou prezidenta republiky. Funkční období soudce ÚS je deset let. Ústava nevylučuje možnost jmenovat téhož občana ČR soudcem ÚS opakovaně.
Funkce soudce ÚS není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (čl. 84 odst. 3 Ústavy). Zákon o ÚS stanoví v § 4, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.


ÚS je tvořen kolegiálními orgány, a to plénem ÚS a čtyřmi tříčlennými senáty ÚS. Plénum ÚS je složeno ze všech soudců ÚS.
Prezident republiky jmenuje ze soudců ÚS předsedu ÚS a dva místopředsedy ÚS.
Předseda ÚS: - zastupuje ÚS navenek; - vykonává správu ÚS; - jmenuje předsedy senátů ÚS; - svolává zasedání pléna ÚS atd.
ÚS je především orgánem soudní následné, abstraktní a konkrétní kontroly ústavnosti, tj. měl by řešit nejen možné rozpory zákonů a jiných právních předpisů s ústavním pořádkem, ale měl by projednávat i individuální ústavní stížnosti v určitých případech porušování ústavnosti (čl. 87 odst. 1 ,2 Ústavy)
Soudce ÚS je ústavním činitelem. Funkce soudce ÚS je veřejnou funkcí (§ 4 odst. 1 zákona o ÚS), proto k ní mají občané přístup za rovných podmínek (čl. 21 odst. 4 LZPS). Podle čl. 82 odst. 1 Ústavy jsou soudci ÚS při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce ÚS nelze odvolat nebo přeložit k jinému soudu.
Podle čl. 88 odst. 2 Ústavy jsou soudci ÚS při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem o ÚS.
Soudce ÚS je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské funkce
(§ 5 zákona o ÚS).
Soudce ÚS požívá během výkonu své funkce právo imunity. Soudce ÚS soudu nelze podle čl. 86 Ústavy trestně stíhat bez souhlasu Senátu. V případě odepření souhlasu je trestní stíhání navždy vyloučeno. Soudce ÚS lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. O zadržení musí být ihned vyrozuměn předseda Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, musí být propuštěn. O přípustnosti trestního stíhání rozhodne s konečnou platností na své první následující schůzi Senát. Po dobu, po kterou je proti soudci ÚS vedeno trestní stíhání, nemůže soudce ÚS činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce (§ 136 zákona o ÚS).
Soudce ÚS nelze stíhat pro přestupek. Jiných správních deliktů se tato imunita netýká.
Soudce ÚS má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti
s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem ÚS. Právo na materiální zabezpečení výkonu funkce soudce ÚS je zajištěno zejména zvláštním zákonem.
Soudce ÚS je kárně odpovědný, jestliže se dopustí jednání (kárné provinění), jímž snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS, či jinak zaviněně poruší povinnosti soudce. Kárným proviněním je též jednání, které má znaky přestupku podle zvláštních předpisů. Po dobu kárného řízení pro kárné provinění nemůže soudce ÚS činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce.

Soudy (obecné)  (čl. 90-96)
Soudy j sou samostatné a nezávislé ústavní orgány moci soudní. Jsou vybudovány na ústavních principech soudnictví. Svou rozhodovací činnost vykonávají metodami soudnictví. Soudy jsou účetními jednotkami.
Postavení, působnost, organizaci a činnost soudů stanoví zejména hlava čtvrtá Ústavy (čl. 81 a 82, čl. 90 až 96), zákon o soudech a soudcích a soudní řád správní. Zákonem stanoveným způsobem poskytují ochranu právům a rozhodují o vině a trestu za trestné činy.
Soustavu soudů v ČR tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy (čl. 91 Ústavy). Z hlediska organizačního se jedná o čtyřstupňovou soustavu soudů, mezi nimiž j sou vztahy funkční příslušnosti.
Nejvyšší soud je samostatným, nezávislým a specializovaným vrcholným ústavním orgánem moci soudní ve věcech patřících do působnosti soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud čl. 92 Ústavy.
Nejvyšší správní soud je samostatným, nezávislým a specializovaným vrcholným ústavním orgánem moci soudní ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví.
Sídlem Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu je Brno.
Sídlo Vrchního soudu v Praze je hlavní město Praha. Sídlem Vrchního soudu v Olomouci je město Olomouc.
V obvodu hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu Městský soud v Praze; jeho sídlem je hlavní město Praha.
V obvodu hlavního města Prahy vykonávají působnost okresních soudů obvodní soudy v Praze; jejich sídlem je hlavní město Praha.
V obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně; jeho sídlem je Brno.
Složení soudů
Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a vrchní soudy se skládají ze soudců. Krajské soudy a okresní soudy se skládají ze soudců a přísedících.
Ustanovování soudce a přísedícího
Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan ČR, který je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně vykonávat, v den ustanovení dosáhl nejméně věku 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu. Předpokladem pro ustanovení soudcem je též vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v ČR a složení odborné justiční zkoušky.
Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky, funkce se ujímá složením slibu do rukou prezidenta republiky. Funkční období soudce je bez časového omezení.
Přísedící okresních (krajských) soudů volí zastupitelstva obcí (zastupitelstva krajů) v obvodu příslušného okresního (krajského) soudu na dobu 4 let. Přísedící vykonává svou funkci ode dne následujícího po dni složení slibu do rukou předsedy toho soudu, k němuž byl zvolen.
Neslučitelnost funkcí
Funkce soudce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě, jakož i s dalšími činnostmi, o nichž to stanoví zákon.
Funkce přísedícího je neslučitelná s funkcí člena Parlamentu, jakož i s dalšími činnostmi, o nichž to stanoví zákon.
Struktury soudů
Strukturu Nejvyššího soudu tvoří jeho plénum, kolegia (trestní, občanskoprávní a obchodní), velké senáty kolegií a senáty. Strukturu Nejvyššího správního soudu tvoří jeho plénum, kolegia, rozšířené senáty a senáty.
Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
Krajský soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem. Senáty krajského soudy se skládají: - z předsedy senátu a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech; - z předsedy senátu a dvou soudců v ostatních případech.
Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem. Senáty okresního soudu se skládají z předsedy senátu a dvou přísedících.
Práva a povinnosti soudce:
a) podle čl. 95 odst. 1 Ústavy je soudce při svém rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Přísedící je při rozhodování vázán zákonem.
b) soudce požívá během výkonu své funkce právo imunity. Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky.
c) právo na materiální zabezpečení výkonu funkce soudce je zajištěno zejména zvláštním zákonem. Přísedícím toto právo zajišťuje zákon o soudech a soudcích (náhrady za vykonávání funkce přísedícího).
Kárná odpovědnost soudce nastává, jestliže se soudce dopustí kárného provinění, kterým je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Kárnou odpovědnost posuzují a kárná opatření ukládají kárné soudy. Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání o projednání přestupku v kárném řízení.
Justiční čekatel a přípravná služba justičního čekatele
Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon funkce soudce s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky. Justiční čekatel vykonává přípravnou službu, která trvá 36 měsíců. Účelem přípravné služby justičních čekatelů je odborně připravit justiční čekatele pro výkon funkce soudce. Justiční čekatel je oprávněn vykonávat úkony soudu za podmínek a v rozsahu stanoveném ve zvláštním právním předpisu.